WHY PEOPLE DON'T LIKE PEOPLE

/ listopadu 23, 2017


 Hola mi amigos,

  jsem tu zase! A dnes jsem tu s poněkud hodně osobním článkem. A ano, je to proč lidi nemají rádi lidi. 



 Přijde mi, že je to poslední dobou docela aktuální tma. V této době totiž každý někomu něco závidí, každá všechno chce a odsuzují všechny, kteří nemají tom co ostatní. Já vím, složité co? Ale ono by to vůbec nemuselo být tak složité, kdyby jsme si to mi lidi takhle nekomplikovali. Na jednu stranu nechceme, aby se lidé po nás opičily a rušili tak naši originalitu a na druhou je zase nemáme rádi, protože nezapadají do davu. 

 Ale koho to zajímá? Proč by každý nemohl mít svoje názory? Proč chceme, aby se lidi přidávali jako stádo oveček k jednomu člověku?

 Všichni na této planetě mají přece svoji mysl, tak proč jí někteří nevyužívají, aby se mohli odlišit od ostatních? Odpověď je jednoduchá... je to jednoduší. Je jednoduší přidat se ke stádu, které už má určenou svoji po pozici a my se tak nemuseli nějak zvlášť namáhat, abych nás lidi měli rádi takoví, jací jsme.

 Přijde mi to ale jako strašná škoda. Vždyť by byl ten svět hned o něco krásnější, kdyby byl každý takový jaký by chtěl být... dobře no, ne vždy. Někdo by chtěl být třeba sériovým vrahem, což by pro nás nebylo dobré. Nebo by chtěl být někdo lupič... ale taky by někdo chtěl být lepším člověkem, než když by se vlekl za stádem lidí, kteří ani pořádně nevědí co chtějí. Nemyslíte?

 Celí svůj život se setkávám s různými lidmi. S lidmi které na mě zanechali pozitiva a negativa. Upřímně, musím říct, že největší dopad na mě měli právě ty negativa. Mám od nich jizvu jak na těle, tak na duši a nechci to už víc zažít. Jenomže přijde mi, že v dnešní době už to jinak nejde. Nejen, že svět ovládla šikana teď už spíše kyberšikana, ale lidé tomu vůbec nebrání, naopak, lidé tyto věci spíše podporují. Nedávno jsem viděla na internetu video, kde v restauraci šikanovala několik dětí jednoho kluka... všechno to bylo samozřejmě hrané, ale šlo o to zjistit, kolik lidí se zastane toho klučiny. No, moc jich nebylo.

 Každopádně, nedalo mi a musela jsem na toto téma něco napsat, protože otázku, na kterou tady hledáte odpověď, si pokládám dnes a denně. A stále žádná odpověď. Pojďme se tedy zapojit do projektu zachránit lidskou povahu. Pojďme udělat svět lepší. Prosím, zamyslete se nad tím a uvažujte, čemu tím pomůžete? Co se stane, když budete lidi neustále jenom odmítat a vybírat si ty "lepší". Vždyť jsme si všichni rovni a nikdo si nezaslouží to, aby se k němu lidi chovali tak, jak se chovají.



 Budu tedy ráda, když se nad tímto tématem zamyslíte a případně mi necháte svůj názor v komentářích. Už nevím, co více říct, a tak se s vámi rozloučím, zase příště.

 Xoxo Clara


 Hola mi amigos,

  jsem tu zase! A dnes jsem tu s poněkud hodně osobním článkem. A ano, je to proč lidi nemají rádi lidi. 



 Přijde mi, že je to poslední dobou docela aktuální tma. V této době totiž každý někomu něco závidí, každá všechno chce a odsuzují všechny, kteří nemají tom co ostatní. Já vím, složité co? Ale ono by to vůbec nemuselo být tak složité, kdyby jsme si to mi lidi takhle nekomplikovali. Na jednu stranu nechceme, aby se lidé po nás opičily a rušili tak naši originalitu a na druhou je zase nemáme rádi, protože nezapadají do davu. 

 Ale koho to zajímá? Proč by každý nemohl mít svoje názory? Proč chceme, aby se lidi přidávali jako stádo oveček k jednomu člověku?

 Všichni na této planetě mají přece svoji mysl, tak proč jí někteří nevyužívají, aby se mohli odlišit od ostatních? Odpověď je jednoduchá... je to jednoduší. Je jednoduší přidat se ke stádu, které už má určenou svoji po pozici a my se tak nemuseli nějak zvlášť namáhat, abych nás lidi měli rádi takoví, jací jsme.

 Přijde mi to ale jako strašná škoda. Vždyť by byl ten svět hned o něco krásnější, kdyby byl každý takový jaký by chtěl být... dobře no, ne vždy. Někdo by chtěl být třeba sériovým vrahem, což by pro nás nebylo dobré. Nebo by chtěl být někdo lupič... ale taky by někdo chtěl být lepším člověkem, než když by se vlekl za stádem lidí, kteří ani pořádně nevědí co chtějí. Nemyslíte?

 Celí svůj život se setkávám s různými lidmi. S lidmi které na mě zanechali pozitiva a negativa. Upřímně, musím říct, že největší dopad na mě měli právě ty negativa. Mám od nich jizvu jak na těle, tak na duši a nechci to už víc zažít. Jenomže přijde mi, že v dnešní době už to jinak nejde. Nejen, že svět ovládla šikana teď už spíše kyberšikana, ale lidé tomu vůbec nebrání, naopak, lidé tyto věci spíše podporují. Nedávno jsem viděla na internetu video, kde v restauraci šikanovala několik dětí jednoho kluka... všechno to bylo samozřejmě hrané, ale šlo o to zjistit, kolik lidí se zastane toho klučiny. No, moc jich nebylo.

 Každopádně, nedalo mi a musela jsem na toto téma něco napsat, protože otázku, na kterou tady hledáte odpověď, si pokládám dnes a denně. A stále žádná odpověď. Pojďme se tedy zapojit do projektu zachránit lidskou povahu. Pojďme udělat svět lepší. Prosím, zamyslete se nad tím a uvažujte, čemu tím pomůžete? Co se stane, když budete lidi neustále jenom odmítat a vybírat si ty "lepší". Vždyť jsme si všichni rovni a nikdo si nezaslouží to, aby se k němu lidi chovali tak, jak se chovají.



 Budu tedy ráda, když se nad tímto tématem zamyslíte a případně mi necháte svůj názor v komentářích. Už nevím, co více říct, a tak se s vámi rozloučím, zase příště.

 Xoxo Clara
Continue Reading


  Krásný den mi amigos,

nedávno jsem na u mých oblíbených blogů objevila tuto výzvu, podívat se do zákulisí a řekla jsem si, proč ne... A tak jsem tady a píšu tento článek. Snad se o mě zase něco dozvíte, něco, co jste třeba nevěděli a vědět byste chtěli 😆


   Jak jsem začal/a psát blog? 
 Povím vám to takhle, spisovatelský sklony jsem měla vždycky. Někteří z vás vědí, že jsem psala na wattpad a občas ještě píši. Před tímto blogem jsem už jeden blog měla. Byl na platformě wodrpressu a byl o knížkách. Byla jsem ale ještě moc nevyzrálá na to, bych něco pořádného dokázala sesumírovat, takže se blog nechytil. Upřímně, po měsíci mě to i přestalo bavit a ještě ke všemu mi absolutně nevyhovoval systém na wordpressu, takže jsem si blog smazala. Zhruba tak po třičtvrtě roce jsem byla nemocná a dostala jsem chuť zase něco tvořit,a tak vznikl tento blog 😆

  Proč píšu?
 
 Na to je jednoduchá odpověď. Za prvé mě to neskutečně baví a naplňuje a za druhé ráda předávám rady a zkušenosti druhým, takže tak 

 Kdo je tvůj oblíbený autor?

Jako mladší jsem měla ráda Lenku Lanczovou a její dívčí romány, teď už jsem do ní dlouho nic nečetla, ale stále si myslím, že je to moje oblíbená česká autorka. Jinak mám ráda klasiku. 

Jaká je moje oblíbená kniha?

Upřímně na to nedokážu odpovědět, protože jsem jich přečetl tolik a tolik jich mám ráda, ale řeknu vám knihu od Lenky a to je Znamení Blíženců a další dva díly navazující. To určitě doporučuju, protože ta máte od všeho trochu a je to i v něčem naučný.

O čem píši?

 Čtenáři mého blogu již vědí, ale pro ty, kteří jste tu nový, píši většinou lifestyle a psychologické články. Pak taky články ze života, ponaučení a vtipné storky, pokud byste tedy měli zájem, budu rádam když ě budete i nadále navštěvovat, děkuju 😆

Jak dlouho mi trvá napsat jeden článek?

 Text jako takový mi trvá většinou od půl hodiny, někdy ho píši alei několik dní rozloženě, podle toho jak mám čas a náladu na psaní. Za článkem jako celkem stojí ale mnohem více práce. Nafotit fotky, které se objevují v článcích, vymyslet smysluplné téma a napsat to tak, avby to dávalo nějaký smysl zabere několik dní. 

Už jsi měla někdy spisovatelský blok?

 Měla, to musím přiznat, hlavně když jsem psala příběhy na wattpad a ze začátku blogování jsem občas měla tokový blog, kdy jsem si musela na pád dní, někdy i týdnů dát voraz a nemyslet na to, že čtenáři čekají a musím něco rychle vymyslet, protože jsem pak byla ještě ve větším stresu a blok trval o to déle. 

Jaká je moje oblíbená citace knihy?

Abych byla upřímná, jak jsem psala v předešlých odstavcích, jelikož nemám nějak zvlášť oblíbenou knihu, tak neznám ani žádnou citaci, ale řídím se hesly: ALL YOU NEED IS LOVE a BE HAPPY AND SMILE, což někdy moc nejde.




Ví moje rodina a přátelé, že píši? Když ne tak proč?

 Ano, ví. Ze začátku jsem to tajila a věděli to jen moji blízcí přátelé a pak moje teta. Nakonec, když jsem věděla, že mě to psaní opravdu baví a začalo se to nějak projevovala na sledování blogu, jsem to řekla i rodičům a všechno mě naprosto podporují a já jsem jim za to moc vděčná😀

Označuji se ráda za blogera?

 To záleží na tom, před jakými lidmi mluvím, protože někteří lidi si pod tímto označením představí namyšlené fiflenky, které píší o tom, jak se zmalovat. A tak to vůbec není. Já jsem totiž přesvědčená, že jako národ máme skvělou blogerskou komunitu, kterou tvoří skvělí a milí lidé.

Zkoušela jsem už někdy napsat knihu?

 Ano, zkoušela. Dokonce několikrát. Někdy to dopadlo jako katastrofa, někdy se to tvářilo docela slibně, ale zatím nic nehodlám vydávat ani zveřejňovat, Ponechávám to osudu a třeba jednou přijde ten správný čas...

Jaká je největší výzva, se kterou se jako blogerka setkávám?

 Tak určitě to, abych se líbila vám, aby se moje tvorba líbila vám a taky, abych potkávala v životě jen ty správné a skvělé lidi, kteří mě budou v tomto obru jenom podporovat a nebudou mi vránit v tom, co mám ráda.

Jaké jsou ideální podmínky pro psaní?

 Pro mě je důležitá hlavně nálada a aktuální tvořivost. Pokud jsem totiž unavená, nebo mám za sebou těžký den, rozhodně se mi nechce sednout za počítač a další hodinu civět do obrazovky. Hlavně potom ty články nejsou ani kvalitní. Taky je důležité, aby mě nerušily nějaké věci okolo. Jako abych se uprostřed rozepsaného článku zvedla a šla třeba mít nádobí, což je u mě doma dost možné. Každopádně mi nevadí puštěná muzika, protože když píšu, stejně vypnu a můj mozek nevnímá nic, co by mě rušilo. 

Co mi blogování dalo a vzalo?

 Tak určitě mi to dalo spoustu zkušeností do života, do mého budoucího povolání, dalo mi to nové přátele a některé staré vzalo. Vzalo mi to taky spoustu času, le mě to vůbec nevadí, protože ten čas, kdy píšu články jsem nemohla lépe strávit.

Moje oblíbené blogy, které čtu?

 Tak na první místo patří určitě Dominika z blogu dblog.cz , který najdete ZDE. Pak taky občas sleduju A cup of style a v poslední době jsem začala hodně sledovat aestheticxkat, která mě svými inspiruje. Tu najdete ZDE. Začala jsem sledovat také dvě dívky, které byli nominovány na blogerku roku. Karolinu Mackovou (ZDE) a Anetu Synkovou (ZDE). Pak mám taky kamarádku, která začala před pár dny psát blog. Sice nevím, jestli jí to vydrží, ale pokud ano, přeji jí hodně štěstí. Pomáhala jsme jí s grafikou, ale jelikož má blog na platformě wordpress (nevím, jak jí to napadlo), což je absolutně nepřehledná stránka, aspoň to, co jsem u ní viděla, když jsem to dělala, tak to není moje nejlepší práce. Troufám si ale říci, že jelikož jsem to na této platformě dělala poprvé, dopadlo to docela dobře 😆 Elišku najdete ZDE


 Tak jo, doufám, že jste se o mě dozvěděli zase něco nového a užili jste si článek.

 Mějte se krásně

Xoxo Clara 😆 
 



          Krásný den všem,

 dnes jsme tu s dalším foto diary článek, který je už poměrně starý. Někdy během prázdnin, jsem byla s mojí tetou v Jablonci nad Nisou na workshopu "magických náramků", který se dělá z různých speciálních kamenů. Musím říct, že to byla docela zábava hledat různé kameny, které se vám zaprvé líbí a za druhé, se k vám hodí a něco pro vás dělají  mají nějaký léčivý účinek. Můj náramek nakonec obsahuje dračí achát, měsíční kámen, a ještě dva kameny, který si upřímně nepamatuju, co to jsou zač. Každopádně jeden vypadá jako taková malá galaxie, takže jsem ho tam nemohla nechat.

 Abych objasnila nějaké informace, značka je Ele Pele a má i facebookovou stránku, kdyby jste se chtěli podívat.

 Taky bych se chtěla omluvit za trochu horší fotky, ale foťák jsem tehdy měla jen chvíli a neuměla jsem s ním moc dobře zacházet. 😆











Můj náramek je ten s tím křídlem 💛




 Xoxo Clara 💙💙💙 a ozvěte se do komentář", pokud máte taky náramek 😆😆😆

 Tak je to tady,

Dneska jsem se konečně rozhodla, že napíši o tom, jak jsem na živo viděla Justina Biebra.

DNES JE TO PŘESNĚ ROK!

Začneme asi tím, jak jsem přišla k lístku. Pokud jste fanoušci Justina, asi víte, že koncert byl hned vyprodaný a já jsem tak ani nevěřila, že bych se tam vůbec mohla dostat. Mrzelo mě to, ale jak plynuly měsíce, začala jsem se s tím smiřovat. A pak přišlo posledních čtrnáct dní před koncertem a já začínala být zase trochu smutná. Jenomže co se nestalo. Byl večer, upřímně, nepamatuji si, který den to bylo, ale dělali jsme s mamkou večeři, když jsem se jí ptala na těm koncert. Má totiž v práci kolegyni, která tam se svojí dcerou jde. A mamka řekla: ,,Jo, prosim tě, to jsem se tě chtěla zeptat, ta kolegyně mi nabídla svůj lístek, že možná nepůjde, jestli ho nechceme."

 A v tu chvíli by se ve mě nikdo krve nedořezal, stálá jsem jako opařená, s nožem v ruce a koukala na ní. Asi si můžete představit, jak zněla moje odpověď. Jenomže, plynuly dny a nic se nedělo, a tak jsem se mamky ptala, co se děje a ona mi řekla, že si ten lístek chce ta paní nechat a že teda nic. Samozřejmě, že mě to mrzelo, ale už jsem tak nějak byla smířená s tím, že se na ten koncert nedostanu a tak jsem se to snažila nechat plavat.

 Přišel týden před koncertem, myslím, že to bylo pondělí a ještě v ten týden v sobotu se měl konat koncert. Bylo asi osm hodin večer a já ležela rozvalená na gauči v pokoji a projížděla si sociální sítě, když si mě rodiče zavolali k sobě do obýváku. Sedla jsem si tedy celá vykulená, co jsem provedla, oni seděli na proti mě, měli otevřený počítač a najednou spustili. ,,Víme, že jsi chtěla na ten koncert Justina, a tak jsme se chtěli zeptat, jestli tam stále chceš, protože se otevřelo dalších několik míst a nejsou moc drahé." A já jsem nic neudělala, nezačala jsem se radovat, skákat do vzduchu nebo něco takového, jenom jsem seděla a koukala na ně. Přišlo mi to, jako že si ze mě dělají srandu. Když jsem však pochopila, že to není sranda, začala jsem přikyvovat a řekla jim, že na ten koncert samozřejmě pořád chci a budu moc ráda, když se tam dostanu. Sedli jsme si tedy společně k počítači a zkoumali ty místa, abychom vybrali to nejlepší. Pak mě rodiče poslali zpátky do pokoje a táta šel do své pracovny přihlásit se na portál a zařídit lístky. Asi za půl hodiny jsme ho potkala v kuchyni a ptala se ho jak to jde. A on mi řekl, že ty lístky asi jen tak nesežene, protože tam je pořadník a my nebyli jedni z prvních. Už jsem ztrácela naději, ale pak si mě rodiče znovu zavolali do obýváku a táta řekl: ,,Tak ty lístky na Justina jsem nesehnal, ale mám pro tebe něco jiného! Je to v kuchyni na stole!" Zvedla jsem se celá udivená, co by to tak asi mohlo být, jelikož jsem nevěděla o nikom, koho bych poslouchala a byl tu dobu v Praze. Rozsvítila jsem tedy v kuchyni a světe div se, byl to lístek na Justina Biebera. 




 Načež to už šlo ráz na ráz. Dny utíkali pomalu, co si budeme povídat, ale nakonec jsem se dočkala a nastala sobota.  Ten den dopoledne byl opravdový zmatek. Najedou jako bych zapomněla, co jsem si chtěla vzít na sebe, nemohla najít kabelku, do který by se mi všechno vešlo a absolutně jsem nestíhala. Nakonec to ale všechno dobře dopadlo a já se kolem jedné hodiny ocitla v Praze. Nejdřív ze všeho jsme metrem zamířili k jeho hotelu. Ano! Byla jsem u jeho hotelu. A něco vám řeknu. Strávili jsme tam přes šest hodin! Mrzli jsme, ale nijak jsme na to nebrali ohledy, protože tam byla skvělá atmosféra, suprový holky, a bylo to krásně strávené odpoledne celí den. Pokud jste někdo fanoušky Justina Biebra, a byli jste náhodou u jeho hotelu, jistě si pamatujete na fake Justina, který měl odvrátit naši pozornost. Úplně přesně si pamatuju tu vřavu, která tam nastala, všichni, co tam stáli se najedou rvali do předu a postrkovali se. Jedna holka byla dokonce tak sprostá, že tomu fake Justinovi stáhla kalhoty! Každopádně, nasedl do auta a odjel. Čtvrtina Polovina holek se rozběhla za autem, takže nás tam bylo najednou značně méně, ale bylo to příjemnější v tom, že už se na mě nikdo nemačkal. 

 Musím se vám taky svěřit s tajemstvím, které ví jen málo kdo. Upřímně, nevím, kolik lidí to u hotelu postřehlo, ale u jednoho malého kluka to vím jistě, protože to vykřikl, podle všeho mu nikdo ale nevěřil. Já ovšem ano. A víte proč? Protože jsem to viděla na vlastní oči. Možná bych vám měla říct, co jsem vlastně viděla, co? Justina. Asi půl hodiny potom, co prošel fake Justin, jsem stála v druhé řadě a pozorovala vnitřek hotelu. A pak jsem ho uviděla. Nejdříve jsem viděla takového mohutného černocha, který vypadal jako ochranka a najednou se za ním objevil kluk, který měl šedou mikinu s kapucí přehozenou přes hlavu. Při chůzi se otočil a podíval se na nás. Jsem si stoprocentně jistá, že to byl on

 Nejdříve jsem tomu moc nechtěla věřit, protože když to řekl ten kluk a jeho ségra ho odbila a řekla, že to je nesmysl, tak jsem myšlenky na to zahnala. Když ale o čtyři hodiny později jsme na mobilu jedné dívky sledovali ohňostroj nad O2 arénou, a tak jsme se dozvěděli, že už tam Justin dávno není, už jsem nepochybovala.

 No, ale přejdeme dále.  Když jsme byli už zase v metru, bylo tam spousta lidí, co taky šlo na Justina. Také jsme potkali dva kluky z jedné české skupiny, které lidi, se kterýma jsem tam byla znali. 

 Když jsme vystoupily a došli k O2 aréně, bylo tam strašně moc lidí. Bylo něco kolem sedmé půl osmé a show měla začít v osm. Respektive před kapela. Stáli jsme u hlavních vchodů, do kterých se ale po tom, co je otevřeli opravdu nedalo dostat. Ochranka nás stále posílala pryč, ale my nevěděli, kam přesně jít. Nakonec nás jeden chlápek z ostrahy navigoval, a my se tak dostali do vnitřních vchodů a věřte tomu nebo ne, dovnitř jsme se dostali během pěti minut. 

 Sedadlo, které jsme měla já, bylo jinde než měli lidé, se kterými jsem tam byla, a tak jsem se musela vydat sama. Upřímně, když jsem došla do "vchodu", ve kterém jsem měla sedadlo, postihla mě panika, protože bylo zamčeno a bylo tam zhasnuto a nepřístupno. Zděsila jsem se, že se tam nedostanu. Naštěstí se tam za malou chvíli objevili dvě dívky, které měly sedadla ve stejném sektou jako já a nakonec jsme to společně našli. Pak nastal ještě malí zádrhel, při kterém jsem nemohla najít svoje sedalo, ale nakonec  všechno dobře dopadlo. 

 Pak jsem ještě chvíli mluvila s mamkou po telefonu a zažala show. Nebudu vám to tady nijak moc popisovat. ale jen vám řeknu, že to byl skvělí večer a celkově celí den. Moc děkuju všem, kteří mi umožnily se tam dostat. Mám vás ráda 😍    





TADY MALÁ UKÁZKA TÉ VŘAVY U HOTELU









Dám vám sem také odkazy na mé dvě videa. Jeden takový vlog, která najdete ZDE a moje druhé video,  které je udělané z fotek. To najdete ZDE.


 Mějte se krásně!

Xoxo Clara 😍😍😍 



    Ahoj moji milí čtenáři,

  dneska to bude poněkud delší článek, protože mám pár témat, kterých bych tu chtěla rozepsat, tak si udělejte čaj, nebo spíš horkou čokoládu a čtěte 😇
 

 Jako první téma tu mám blogerku roku. Přátelé, byla jsem nominovaná!!! na cosmo objev roku!!!

 Především chci strašně moc poděkovat těm, co mě nominovali, a chtěla bych vás poprosit, pokud už jste nedali svůj hlas někomu jinému, aby jste pro mě hlasovali. Víte, můj sen bylo, být tam vůbec někdy nominovaná a teď se to děje a je to strašně skvělí pocit! A kdybych se díky vám dostala do top 10, byla bych nejšťastnějším člověkem na zemi, předem za vaše hlasy děkuji!

 Abych vysvětlila, o co se vůbec jedná, je to vlastně celorepubliková soutěž, která se koná každý rok a může se jí zúčastnit každý, kdo má aspoň trochu kvalitní tvorbu, aktivitu a miluje to nade vše na světě. 

 V semifinálovém kole (to jsem teď já) se hlasuje do 7. 11. 2017 a 9. 11. se vyhlásí deset finalistů v každé kategorii, kteří budou pozvaní na galavečer do Prahy.

 PRO MĚ MŮŽETE HLASOVAT ZDE

Ještě jednou děkuji! 😇


 Další téma které jsem chtěla probrat, jsou knihy. V poslední době nemám moc času, abych si jen tak četla, ale i tak si nějaký ten čas utrhnu a dnes bych vám chtěla ukázat 3 knížky, které jsem v poslední době přečetla.

 Jak první tu mám knížku od Morgan Kass a je to Prvních sto. Pokud někdo koukáte na seriál The 100, víte o co jde. Seriál je vlastně založený na knížce, ale děj je podstatně složitější a je tam více zápletek a napětí, kniha ale přesto splnila moje očekávání, a já jsem byla poměrně spokojená. Kniha je vlastně založená spíš na myšlenkách a vzpomínkách osob, propojena romantikou a trochu napětí. Pokud někdo tedy má rád takové téma, doporučuji. 




 Abych ještě objasnila děj, odehrává se to v budoucnosti, kdy byla zem zničena a zbývající obyvatelé žili na vesmírné stanici archa. Jenomže té po dobu 97 let, kdy tam žili lidé pomalu začal unikat kyslík, tudíž se lidé musejí začínat přemisťovat na zem. A koho pošlou jako prvního, aby to prozkoumal? Samozřejmě sto mladých delikventů, kteří jsou na arše vlastně ,,zbyteční". A tím to jenom začíná! hlavně doporučuji i seriál, který jsem ostatně zmiňovala už ve článku o seriálech.

Druhá knížka navazuje na první a třetí je budoucí seriálový spin-off k pretty little liars. Pokud někdo znáte ten seriál a jste fanoušky, určitě víte o co jde a já vám chci tedy nastínit děj knížky, aby jste věděli, čím by se mohl seriál zabývat.

 Kniha je o pěti  dívlách, kteří chodí na střední školu. Jak to tak bývá, na střední vždycky je nějaký ,,oblíbenec", kterého všichni milují. A jak to také bývá, nemusíte být vždy dobrý člověk. A přesně takový člověk je na Beacon Heights High. NOLAN. A co tyto dívky, s ním nemají zrovna dobré zkušenosti. Vědí moc dobře, co je zač. Vědí, že dokonce přiměl jednoho člověka, aby se zabil. A vědí, že z toho má jenom srandu.



 Jendou jsou na hodině spojeny do diskusní skupiny a jejich řeč přijde na Nolana. Co když se buou bavit o tom, jak by ho zabily. A co když přesně tak Nolan zemře. Jenomže... ani jedna z nich nevraždila...

A poslední téma, které bych chtěla trochu otevřít, jsou kluci. Jelikož víte, že jsem začala dojíždět do velkého města, kdy denně pochoduje spousta kluků, a tak jsem se vlastně trochu zamýšlela, jaký typ kluka bych vlastně případně hledala, a chtěla jxem se zeptat vás, jak to máte vy. Napište mi prosím do komentářů, docela by mě to zajímalo 😇

 Takže, já myslím, že u´já hledám hlavně ně o klidného. Hlavně proboha ne nějakýho moc velkýho oblíbence, kde všude musí být, vymetat každá mejdan a tak. Myslím, že ke mě by se hodil nějaký klidnější typ, co rád jede třeba někam na výlet, ale snad mě chápete a hlavně byl milí!!! 😆😆😆 co se týče vzhledu, určitě by měl bát pohledný, mimochodem, mám trochu úchylku na zepené oči, což je trošku problém, protože zelené oči moc nejsou 😕 mám taky ráda trošičku delší vlasy hnědé barvy a krásný oslnivý úsměv, něco takového 😅😅:

PS: KDO BY NEMĚL RÁD HARRYHO, ŽE?


 To by bylo pro dnešek tedy vše, krásný týden a hlasujte!! (ne, dělám si srandu, ale za případný hlas budu moc ráda)

Xoxo Clara



BLOGERKA ROKU A Q&A

by on října 31, 2017
    Ahoj moji milí čtenáři,   dneska to bude poněkud delší článek, protože mám pár témat, kterých bych tu chtěla rozepsat, tak si udělej...


   Obávám se toho, že ztratím všechny okolo. Obávám se toho, že si nesplním svůj sen. Obávám se toho, že mi nikdo nenaslouchá. Obávám se toho, že se všechno pokazí. Obávám se toho, že nikdy nebudu mít člověka, který mě bude vždy podporovat, (teď nemám na mysli rodinu). Obávám se všeho okolo...

 Ale víte, čeho se nebojím? SAMA SEBE, protože já jsem ta jediná, kterou nikdy neztratím. Jelikož ať se stane cokoliv, moje duše a mysl, bude pořád stejná. Možná se změním pro okolí, ale budu vědět, že uvnitř... jsem to stále já! 

ZBIROHY!!! 











VYSKEŘ!










 









Xoxo Clara